Genius loci, který nevyprchá
Klášter Želiv není jen architektonickou památkou. Je to prostor, který dýchá historií. Založený ve 12. století, přestavovaný po požárech, poznamenaný válkami i totalitními režimy – jeho zdi pamatují víc, než kolik se vejde do běžné komentované prohlídky.
A právě zde vstupuje do hry zážitek.
Když se historie nevypráví, ale hraje
Spolupráce s agenturou Fajnevent přinesla do Želiva nový rozměr – hranou prohlídku, která propojuje historická fakta s dramatickou situací.
Nejde o klasického průvodce s mikrofonem.
Divák není pouhým posluchačem.
Místo toho vstupuje do děje.
Setkává se s postavami z různých epoch – řeholníky, opaty, svědky temných období i těmi, kteří klášter chránili. Každá místnost se stává scénou. Každé zastavení má svůj konflikt, napětí i emoci.
Prostor jako scénografie
Želivský klášter nepotřebuje kulisy. Jeho klenby, chodby, refektář i sklepení vytvářejí autentické prostředí, které nelze napodobit.
Hrané prohlídky využívají:
-
přirozenou akustiku prostor
-
kontrast světla a stínu
-
ticho nočních nádvoří
-
fyzickou blízkost herců a diváků
Atmosféra vzniká sama – inscenace ji jen jemně vede.
Emoce jako most k historii
Historická data jsou důležitá. Ale skutečné porozumění přichází skrze emoci.
Když herec ztvárňující internovaného duchovního vypráví o ztrátě svobody, divák nestojí před informační tabulí. Stojí ve stejném prostoru, kde se tyto události odehrály.
Tento princip přibližuje minulost současnosti.
Ne jako kapitolu z učebnice, ale jako živý lidský příběh.
Fajnevent: zážitek jako dramaturgický koncept
Fajnevent je kulturní platforma zaměřená na oživování historických míst prostřednictvím site-specific, imerzivního a participativního divadla. Jejím jádrem je přesvědčení, že kulturní památky nejsou pouze kulisou minulosti, ale živým organismem – místem, kde lze znovu probudit příběhy, paměť i komunitu.
Namísto klasického „jeviště a hlediště“ pracuje Fajnevent s autentickým prostorem – hrady, zámky, industriální objekty, městské dvory či sakrální architektura se stávají scénografií samy o sobě. Divák zde není pasivním pozorovatelem, ale aktivním účastníkem, který vstupuje do děje a stává se jeho součástí.
Fajnevent nepřistupuje k místu jako k atrakci, ale jako k partnerovi. Dramaturgie respektuje historii i spiritualitu prostoru. Cílem není efekt za každou cenu, ale citlivé oživení paměti místa.
Hrané prohlídky jsou:
-
scénáristicky vystavěné
-
herecky interpretované
-
dramaturgicky ukotvené v reálných událostech
-
přístupné širokému publiku
Výsledkem je formát, který spojuje kulturní dědictví s moderním divadelním jazykem.
Michal Hájek stojí za vizí Fajneventu jako producent a tvůrčí iniciátor. Jeho přístup propojuje dramaturgii, historický výzkum a cit pro genius loci daného místa. V centru jeho práce je otázka:
Jak přenést historii z informační tabule do osobní zkušenosti?
Michal dlouhodobě rozvíjí formát, který:
-
staví na autentických historických událostech,
-
pracuje s lokálními příběhy a pamětí místa,
-
propojuje umění s edukací,
-
aktivně zapojuje komunitu i návštěvníky.
Jeho tvorba často balancuje mezi dokumentárním divadlem, zážitkovou instalací a živým reenactmentem – s důrazem na atmosféru, autenticitu a emocionální prožitek.
Vize Fajneventu v oblasti oživování kulturních památek
1. Památka jako živý prostor
Cílem není jen zvýšit návštěvnost památky, ale změnit způsob, jak ji lidé vnímají. Divadlo se stává nástrojem:
-
pro interpretaci historie,
-
pro znovuobjevení zapomenutých témat,
-
pro vytvoření silné osobní vazby mezi divákem a místem.
2. Propojení umění a turismu
Fajnevent směřuje k modelu, kdy kulturní program:
-
podporuje udržitelný turismus,
-
přivádí nové publikum mimo hlavní sezónu,
-
přináší ekonomický i společenský přínos regionům.
3. Participace a komunita
Důležitou složkou je zapojení místních obyvatel – jako herců, pamětníků či spoluautorů příběhů. Památka tak není „muzeem minulosti“, ale platformou pro dialog mezi generacemi.
4. Silný zážitek místo pasivní konzumace
Imersivní forma umožňuje divákům:
-
procházet příběhem fyzicky,
-
rozhodovat se,
-
nést odpovědnost za svůj pohled na historii.
Tím vzniká hlubší emocionální stopa než při klasické prohlídce.
Proč tento model funguje?
-
Autenticita místa – Želiv není dekorace.
-
Interaktivita – divák je součástí dění.
-
Emocionální prožitek – historie se stává osobní.
-
Neopakovatelná atmosféra – každá prohlídka je jiná
V době, kdy jsme zahlceni digitálním obsahem, má fyzický, sdílený zážitek obrovskou hodnotu.
Oživování památek jako cesta budoucnosti
Kulturní památky potřebují víc než jen údržbu. Potřebují příběh. Potřebují lidi. Potřebují energii.
Hrané prohlídky v Klášteře Želiv ukazují, že historie nemusí být statická. Může být živá, vrstevnatá a emocionálně silná.
A možná právě tímto způsobem se památky nestávají jen objektem návštěvy, ale místem osobního setkání.
