Co se skutečně skrývá za pojmem SITE-SPECIFIC?
Toto spojení formuje naše uskupení od úplného začátku. Je to naše DNA, náš způsob vidění světa. Přesto jsme doposud neměli příležitost vám o této fascinující formě říct více. Ten čas nastal právě teď.
Umění vázané na místo
Pojem site-specific (v doslovném překladu „místně specifický“) se začal výrazněji prosazovat v 60. a 70. letech minulého století, původně zejména ve výtvarném umění. Brzy však pronikl do divadla a tance. Základní myšlenka je prostá, ale radikální: dílo je neoddělitelné od místa, pro které vzniklo.
„Site-specific performance není jen o zasazení příběhu do zajímavých kulis. Je to o dialogu mezi umělcem, prostorem a jeho historií. Místo zde není pozadím, ale spoluhráčem.“ — volná parafráze myšlenek Nicka Kaye (autora klíčové publikace Site-Specific Art)
Co je to „hraniční forma“?
Často slýcháte, že site-specific patří mezi tzv. hraniční formy divadla. Co si pod tím představit? Jednoduše řečeno: vše, co se odehrává mimo bezpečí klasického jeviště. Jsou to projekty na pomezí divadla, instalace a sociálního experimentu.
Hraniční formy jsou jako košatý strom. Site-specific je jedním z hlavních kmenů, ze kterého vyrůstají další fascinující větve:
-
Imerzivní divadlo: Divák není jen pozorovatelem, ale stává se součástí světa, a sám rozhoduje co chce vidět neboť se po prostoru pohybuje a na „jevišti“ nebo spíše prostoru se děje více hereckých akcí zaráz.
-
Performance: Důraz na přítomný okamžik a akci, často bez pevného scénáře či se základními body pro práci.
-
Audiowalk: Příběh, který prožíváte skrze sluchátka při procházení konkrétní trasou.
Proč nás tato práce fascinuje?
Práce v nedivadelním prostoru – v opuštěných továrnách, starých bytech nebo v lese – mění pravidla hry. Jak uvádí teoretička Erika Fischer-Lichte, v takovém prostředí dochází k proměně vztahu mezi aktérem a divákem.
V čem tkví to kouzlo?
-
Zánik hierarchie: Neexistuje rampa, která odděluje „vševědoucí“ herce od „pasivních“ diváků. Jsme v tom společně.
-
Absolutní blízkost: Divák prožívá emoce postav z bezprostřední blízkosti. Cítí jejich dech, vůni prostoru, slyší i ten nejmenší šepot.
-
Geniální genius loci: Každá prasklina ve zdi nebo závan větru doplňuje scénář, který by v divadle nikdy nevznikl.
Site-specific pro nás není jen volba prostoru. Je to rozhodnutí opustit komfortní zónu a vydat se za vámi tam, kde život skutečně pulzuje.
