Genius loci, který nevyprchá Klášter Želiv není jen architektonickou památkou. Je to prostor, který dýchá historií. Založený ve 12. století, přestavovaný po požárech, poznamenaný válkami i totalitními režimy – jeho zdi pamatují víc, než kolik se vejde do běžné komentované prohlídky. A právě zde vstupuje do hry zážitek. Když se historie nevypráví, ale hraje   Spolupráce s agenturou Fajnevent přinesla do Želiva nový rozměr – hranou prohlídku, která propojuje historická fakta s dramatickou situací. Nejde o klasického průvodce s mikrofonem.Divák není pouhým posluchačem. Místo toho vstupuje do děje. Setkává se s postavami z různých epoch – řeholníky, opaty, svědky temných období i těmi, kteří klášter chránili. Každá místnost se stává scénou. Každé zastavení má svůj konflikt, napětí i emoci. Prostor jako scénografie   Želivský klášter nepotřebuje kulisy. Jeho klenby, chodby, refektář i sklepení vytvářejí autentické prostředí, které nelze napodobit. Hrané prohlídky využívají: přirozenou akustiku prostor kontrast světla a stínu ticho nočních nádvoří fyzickou blízkost herců a diváků Atmosféra vzniká sama – inscenace ji jen jemně vede. Emoce jako most k historii Historická data jsou důležitá. Ale skutečné porozumění přichází skrze emoci. Když herec ztvárňující internovaného duchovního vypráví o ztrátě svobody, divák nestojí před informační tabulí. Stojí ve stejném prostoru, kde se tyto události odehrály. Tento princip přibližuje minulost současnosti.Ne jako kapitolu z učebnice, ale jako živý lidský příběh. Fajnevent: zážitek jako dramaturgický koncept   Fajnevent je kulturní platforma zaměřená na oživování historických míst prostřednictvím site-specific, imerzivního a participativního divadla. Jejím jádrem je přesvědčení, že kulturní památky nejsou pouze kulisou minulosti, ale živým organismem – místem, kde lze znovu probudit příběhy, paměť i komunitu. Namísto klasického „jeviště a hlediště“ pracuje Fajnevent s autentickým prostorem – hrady, zámky, industriální objekty, městské dvory či sakrální architektura se stávají scénografií samy o sobě. Divák zde není pasivním pozorovatelem, ale aktivním účastníkem, který vstupuje do děje a stává se jeho součástí. Fajnevent nepřistupuje k místu jako k atrakci, ale jako k partnerovi. Dramaturgie respektuje historii i spiritualitu prostoru. Cílem není efekt za každou cenu, ale citlivé oživení paměti místa. Hrané prohlídky jsou: scénáristicky vystavěné herecky interpretované dramaturgicky ukotvené v reálných událostech přístupné širokému publiku Výsledkem je formát, který spojuje kulturní dědictví s moderním divadelním jazykem. Michal Hájek stojí za vizí Fajneventu jako producent a tvůrčí iniciátor. Jeho přístup propojuje dramaturgii, historický výzkum a cit pro genius loci daného místa. V centru jeho práce je otázka: Jak přenést historii z informační tabule do osobní zkušenosti? Michal dlouhodobě rozvíjí formát, který: staví na autentických historických událostech, pracuje s lokálními příběhy a pamětí místa, propojuje umění s edukací, aktivně zapojuje komunitu i návštěvníky. Jeho tvorba často balancuje mezi dokumentárním divadlem, zážitkovou instalací a živým reenactmentem – s důrazem na atmosféru, autenticitu a emocionální prožitek. Vize Fajneventu v oblasti oživování kulturních památek 1. Památka jako živý prostor Cílem není jen zvýšit návštěvnost památky, ale změnit způsob, jak ji lidé vnímají. Divadlo se stává nástrojem: pro interpretaci historie, pro znovuobjevení zapomenutých témat, pro vytvoření silné osobní vazby mezi divákem a místem. 2. Propojení umění a turismu Fajnevent směřuje k modelu,

DIVADLO v netradičním prostoru Divadlo, které se nevejde na jeviště. Divadlo, které nepotřebuje oponu. Divadlo, které vzniká z místa – a bez něj by nemohlo existovat. Co je to site specific divadlo? Termín site specific označuje umělecké dílo vytvořené pro konkrétní místo. Nejde o představení, které lze jednoduše přenést z divadla do divadla. Prostor není kulisou – je spoluautorem. Kořeny tohoto přístupu sahají k environmentálnímu a experimentálnímu divadlu 20. století, například k práci režiséra Jerzy Grotowski, který zdůrazňoval intenzivní vztah mezi hercem, divákem a prostorem. Prostor jako vypravěč Tovární hala.Zámek.Bývalá káznice.Zapomenutý dvůr mezi domy. Každé místo má svou paměť. Vrypy ve zdech. Ozvěnu kroků. Pach vlhka. Ticho. Site specifické divadlo pracuje s atmosférou prostoru – ne proti ní.Nezakrývá ji.Naopak ji zvýrazňuje. Divák nevstupuje do „divadla“. Vstupuje do příběhu, který se už na tom místě stal – nebo mohl stát. Divák jako účastník V tradičním divadle sedíme v hledišti. Sledujeme. Tleskáme. V site specific projektu se ale často pohybujeme. Jsme vedeni chodbami, stojíme metr od herce, slyšíme jeho dech. Někdy si musíme vybrat, kam půjdeme. Co uvidíme. Komu uvěříme. Tento princip rozvíjí i moderní imerzivní projekty, například britský soubor Punchdrunk, který proslul projektem Sleep No More – divadelní zkušeností odehrávající se v několikapatrovém prostoru, kde si diváci sami skládají příběh. Site specific divadlo však nemusí být velkolepé. Může být komorní. Tiché. Intimní. Historie, která ožívá Velmi silnou rovinu má site specifické divadlo v práci s historií. Když se představení odehrává v místě skutečných událostí, vzniká zvláštní napětí. Herec nehraje „o minulosti“.Hraje v jejím středu. Divák nestojí před rekvizitou.Stojí tam, kde kdysi někdo skutečně stál. A právě zde vzniká jedinečný zážitek – kombinace dokumentu, imaginace a fyzické přítomnosti. Výhody netradičního prostoru ✔ Autenticita ✔ Silná atmosféra bez potřeby scénografie ✔ Intimita mezi hercem a divákem ✔ Neopakovatelný zážitek ✔ Aktivní zapojení publika Výzvy, které prostor přináší ❗ Technické limity (světlo, zvuk, počasí) ❗ Bezpečnost ❗ Akustika ❗ Nepředvídatelnost Ale právě tato nejistota často vytváří nejživější momenty. Proč dnes site specific divadlo rezonuje? V době digitalizace hledáme skutečný zážitek. Něco, co nelze zprostředkovat obrazovkou. Něco, co se děje tady a teď. Site specific divadlo vrací divadlu jeho původní sílu – sdílenou přítomnost v konkrétním prostoru. Je to návrat k rituálu.K příběhu vyprávěnému tam, kde dává největší smysl. Závěrem Divadlo v netradičním prostoru není jen formou.Je to postoj. Je to rozhodnutí nevytvářet svět na jevišti, ale odkrýt příběh, který už v prostoru dřímá. A možná právě proto se z takového představení neodchází jen s potleskem.Odchází se s pocitem, že jsme se dotkli něčeho skutečného….